Ukázka z nové sbírky Kapky z nebe
Štěstí mě vláčelo, strouhami bolesti
a já plakal
Ty slzy pak
jak kapky z nebe plnily mé srdce.
Vzpomínám na rána
kdy v důlku uprostřed polštáře
po tobě zbylo jen pár vlasů
Vzpomínám na okamžiky
kdy v noci odrážel se na tvém těle
měsíční svit
Vzpomínám na vůni
která mi zbyla když probouzím se sám
a ty tu nejsi
Vzpomínám na tebe - lásko.
Jen chvíli
jen chvíli tu budu stát
a studem se červenat
jak chlapec malý
jak chlapec nahý
než pohladím tě po tváři
než úsměv tvůj se rozzáří
než rozplyne se samota
a zmizí tak ona prázdnota
tu budu chvíli stát.
Jsem si jist
že není slova
které by řeklo co je v mém nitru
Jsem jen ticho
a když přece zazní
šeptne či zakřičí
pak napsán bude verš
plný pokory
plný poznání
plný pravdy
plný hledání.
Hledám lásku
kapku drounkou kapku rosy
uprostřed oceánu všednosti
ono křišťálové štěstí
malé slunce v dlani
ve kterém se odráží tvé oči
ústa vyslovující ono kouzelné slůvko
miluji Tě
kouzelné křišťálové slůvko
jež dokáže zažehnout v srdci naději
malá kapka bez níž život hyne
ztrácí se - pohasíná
Hledám onu kapku jež se třpytí
v tvých očích
když šeptáš miluji Tě
kapku ze rtů
které svým dotekem zpečetí lásku
hledám ji stále.
Zaslechl jsem touhu
šeptala
až zoufale měnil se její hlas v pláč
a slzy její smáčely mé dlaně
až vzlykala
a někde hluboko v nás
jak němý spáč
zahořel ten cit však ho znáš
a slýcháš ho v tlukotu srdce
v dotecích v pohledech ho rozpoznáš
voní a přitom někdy chutná trpce
Zaslechl jsem touhu
volala
lásko - vrať se.
Cestou podzimu
V závějích barevné krásy
odpuštění hledal jsem
znamení pokory a spásy
jak osamělý poutník snem
kráčím tichem s bolestí
jak s šípem v srdci zabodlém
padaje v kolena u rozcestí
na křižovatce osudu si vzpomenem
na tvé rány a utrpení pane
na tvou lásku a odpuštění
na tvou slzu jež z mé tváře kane
v níž zrcadlí se okamžik znovuzrození
V těch barvách podzimu
v paletě kadeří umirající krásy
živé tvé slovo dlaněmi obejmu
než dopřáno mi bude věčné spásy.